fbpx
JAK ZPEVNIT TĚLO A ZLEPŠIT PRUŽNOST (program ke stažení)
Krátkými reporty našich studentů vám chceme přiblížit život v Local Gym. Tělocvična je nabitá nejen energií, silou a tahem na výkon, ale i citlivým a osobním přístupem profesionálních trenérů k potřebám jednotlivce, co se chce jednoduše udržovat ve formě. Přesvědčit se o tom můžete třeba i tady, na místě, kam přispívají sami cvičenci svými autentickými prožitky z tréninků, posuny ve výkonu, ale i neúspěchy, které jsou logickou součástí, ale kterými se nenechají odradit.

Už jsem asi nějakej máklej…

Jdu po ulici a koukám na lidi, jak se různě při chůzi kroutí, hrbí, neumí stát rovně. Těla mají jak gumoví medvídci Haribo. Pak ale něco zvednou, nebo chtějí odnést a lup! Už je bolí záda. A aby taky néé.

A nejhorší, co pak udělají je, že si řeknou: "Teď se musím šetřit, nesmím nic dělat. Budu v klidu čekat." Ale na co chtějí čekat?

Přečtěte si více...

A zase to RAMENO!

To Vám byla bolest! Při úterním cvičení Animal flow (v doslovném překladu Animáčci 🙂 jsem to se cvičením přehnal a takhle se mi to vrátilo. Ono se sice říká "Co bolí, to roste", ale tady jsem splnil jen první bod.

Tak jsem opět tak trochu zapátral ve snaze osvěžit si znalosti z anatomie a světe div se, co jsem zjistil! Ramenní kloub je nejpohyblivější kloub lidského těla. To je moc hezké, ale...

Přečtěte si více...

Nech si poradit

Před nějakou dobou mě zastavilo zranění krku. Stoplo moji cestu za „ideálem“ na téměř dva roky. Když na to koukám s odstupem času, je jasné, že nepřišlo zčistajasna. Sem tam něco zatáhlo nebo píchlo v rameni nebo v zádech. Ráno jsem si u snídaně promačkávala trapézy, aby tolik nebolely. Během dopoledne jsem vše rozhýbala, abych večer padala únavou. Normálka, ne? Klasická únava matky na mateřský. Má to tak každá a každá to zvládá, tak já taky.

Přečtěte si více...

Chovám se ke svému tělu hrozně…

Čím déle chodím cvičit, tak si více uvědomuji, jak jsem se ke svému tělu choval hrozně. A vlastně stále ještě chovám. Nesnažím se poslouchat ty drobné signály, které mi vysílá a žádá, abych tu či onu partii těla nejdřív posílil, nechal odpočinout a taky moc nepřetěžoval....

Jo, jasně, nejdříve je to jen lehké píchnutí, zaškubnutí. Pak se to ale rozjede a přijde malér. Důkazem toho může být i tak často používané a přesto opomíjené zápěstí. Jak bychom bez něj používali své miláčky mobily a počítače? A přitom cviků na procvičení a posílení zápěstí je tolik. Ale .... Zase je v tom háček. To mužské ego začne křičet - Néé, to necvič, to není vidět jako bicepsy a tricepsy a vůbec. A taky to zpočátku hodně bolí. Aspoň teda mě. Ale čím víc jsem se tomu začal věnovat (hlavně při rozcvičce), tak cítím, jak moc mi to pomáhá i při dalším cvičení.

Přečtěte si více...

Není to zbytečné zdržování od tahání železa…

Český rozhlas po drátě a jeho ranní buzení mám pevně vryté v paměti. Svého času na vysokoškolské koleji mě každé ráno v pět budila veselá znělka a po ní následovala optimistická rozcvička pro radostné vykročení do nového dne. V tu dobu jsem si po probdělých nocích (asi vinou neustálého učení se nové látky) myslel něco o místě, kde končí nohy a začínají záda a hlavu si pěkně přikryl peřinou.

Hodiny TV začínaly stejně - hromadnou rozcvičkou v rozestupech na upažení, kdy nikdo z nás neměl chuť předcvičovat ta křidélka, kroužení hlavy a uvolňování zápěstí ...

Přečtěte si více...

A tak jsem dřep přijal do svého programu…

Hledal jsem účinný cvik na to, abych si pěkně procvičil nohy. Přiznám se, že se mi už nechce moc běhat. A tak jsem hledal. Mohlo mě to napadnout taky hned, že je to dřep. Říkal jsem si, to je základní cvik a já chci něco dalšího, lepšího. Pak jsem našel jeden článek o cvičení a tam autor psal, že je to král cviků. No, nevím, tohle nechám na posouzení každého z vás, jak vysoko jej zařadíte. Já jsem od začátku z něj nebyl moc nadšený. Ze školy jsem měl nějaký naučený, ale jak jsem velmi brzy zjistil, tohle opravdu nebyl dřep. Bylo to něco tomu vzdáleně podobného...

Přečtěte si více...

Stává se ze mě snad „feťák“?

„A co to teda jako je, ten Local Gym?“ ptám se kamaráda, který se mnou sdílí všechny ty moje ambice, nápady na cvičení, rozvrh tréninků, změny v jídelníčku, nálady a nenálady. Do klasický posilky už totiž nechci. Naposledy jsem to tam přehnala a skončilo to téměř dvouletou pauzou. (Nutno doplnit, že k několika hodinám v posilovně jsem hrála spoustu hodin tenis, chodila běhat i v půlnoci, moc nejedla, v domácnosti jsem se neválela a práce na několika menších projektech taky spláchla pár hodin týdně). No, tak jasně, posilka za to určitě nemohla. Prostě jsem nezvládala být ani jeden den bez nějaké sportovní aktivity, měla jsem pak ze sebe špatný pocit. Ale… tentokrát hledám něco jiného než klasiku, takže odpověď kámoše: „…tam se ti bude líbit.

Přečtěte si více...

Moje poslední cvičení na kruzích bylo kdysi…

Tak jsem si myslel, že moje poslední setkání a cvičení na hrazdě a kruzích bylo kdysi na střední při hodinách Tv.

Ale kdež..... Když jsem poprvé přišel cvičit do Local gymu, uviděl jsem partičku namakanejch borců, co chodí cvičit vždycky od osmi ráno. A ti si tam bravurně ty kruhy dávaj .... No a bylo to tady. Dostal jsem taky chuť. Ale jak všichni dobře víme, nic není hned.

Začal jsem cvičit pomalu, zlehka, ale úplně něco jiného. Na hrazdu jsem se šel na závěr vyvěsit. A přitom jsem cítil, jak moc mě bolí to moje zhuntovaný rameno. Někdy jsem si říkal, že už to nikdy asi nedám. Jo jasně, všechno je jen o trpělivosti a i ten sebemenší krůček vpřed je pokrok. No, nebudu to dál natahovat.

Přečtěte si více...

…nejsme tu sice žádní fitness bárbíni (Jarda)

Takhle. Každý máme své bolístky a vždycky si najdeme chvilku si na ně postěžovat, utěšit se, že je to tak správně. Vlastně je pěkně hýčkáme a přiživujeme, aby nám hezky rostly a sílily. Nejlepší je s někým se potkat a svou bolest s ním sdílet a chválit, až pak cítíme i to, co bolí toho druhého.

I mě to trvalo delší dobu, než jsem se z této osvědčené receptury vymanil a začal něco se sebou dělat. A při cvičení, které vždycky tak nějak bolí, jsem zjistil, že bolest je přítel, jak říká Petr. Ale jen tehdy, kdy mě zastaví ve chvíli, kdy bych chtěl něco honem honem zlomit a ono to nejde. Zastaví mě, abych si nezpůsobil zranění, které mě pak zastaví na delší dobu.

A tak cvičím, morduju se a snažím a na konci cvičení mě všechno bolí. Ale vlastně tak trochu jinak, hezky, je mi fajn. Mám z toho radost a jdu do toho znovu. A pak, když tady vidím všechny ty fajn lidičky, co sem přijdou bez rozdílu věku a váhy a plní odvahy a elánu ty svoje bolístky spolu tady zdolávají, je to fajn.

Přečtěte si více...

TGU! Cože? No, přece tégéúčko (Ivča)

Jeden ze základních cviků v Gymu, kterým si projde asi úplně každý, kdo vkročí do tělocvičny. Ani mě neminul a vůbec nelituju, i když ze začátku to byly nervy, protože to nešlo hned a protože noha špatně a protože rameno moc nahoře a protože tady špatný úhel a protože…

„Ukážu ti komplexní cvik, který ti rozvine sílu a stabilitu a vůbec zlepší koordinaci celého těla. Je to TGU,“ řekl mi při první hodině trenér. A předvedl mi v krásném provedení cvik se šestnáctikilovým kettlebellem, jak kdyby měl na prstu motýla. S vytřeštěnýma očima jsem se zmohla jen na obdivné pokývání hlavou a samozřejmě proběhla myšlenka, že to musím dát taky.

Přečtěte si více...

youtube-icon
facebook-icon
Všechna práva vyhrazena. LocalGym 2002 - 2022.