Čím déle chodím cvičit, tak si více uvědomuji, jak jsem se ke svému tělu choval hrozně. A vlastně stále ještě chovám. Nesnažím se poslouchat ty drobné signály, které mi vysílá a žádá, abych tu či onu partii těla nejdřív posílil, nechal odpočinout a taky moc nepřetěžoval....
Jo, jasně, nejdříve je to jen lehké píchnutí, zaškubnutí. Pak se to ale rozjede a přijde malér. Důkazem toho může být i tak často používané a přesto opomíjené zápěstí. Jak bychom bez něj používali své miláčky mobily a počítače? A přitom cviků na procvičení a posílení zápěstí je tolik. Ale .... Zase je v tom háček. To mužské ego začne křičet - Néé, to necvič, to není vidět jako bicepsy a tricepsy a vůbec. A taky to zpočátku hodně bolí. Aspoň teda mě. Ale čím víc jsem se tomu začal věnovat (hlavně při rozcvičce), tak cítím, jak moc mi to pomáhá i při dalším cvičení.