5.7.2024
A je to tady! Opravdu bych to nečekal. Hlavně, že to tak nějak rychle uteklo! Ale, jak se říká v dobré společnosti čas utíká opravdu rychle. Nikdy bych si nepomyslel, že s takovou radostí a taky celkem pravidelně budu chodit cvičit. Ale jak je vidět, ono to jde a docela dobře. Jen jsem musel v sobě překonat svou vrozenou lenost ( a to že já jí mám!) A pak vydržet! Mít pro to důvod, proč to vlastně všechno dělám. Po té cestě být i na sebe naštvaný, že to zrovna nejde tak, jak bych si přál. Prát se se svými fyzickými limity a všechno tak před sebou posouvat a nabírat sílu a lepší hybnost, ruku v ruce s psychickou pohodou se pak cítit líp.
Mám ale k tomu všemu velikánskou výhodu, že tady máme skvělé trenéry, kteří nám v čele s Petrem se vším pomohou. A Petr kdyby tady nebyl, tak mě to cvičení asi tolik nebaví. On totiž umí všechno tak nějak přirozeně a v pohodě, všechno trpělivě vysvětlí a vlastně tím, jak nám cvičení sám ukáže (jak je to vlastně lehké
), nás vlastně donutí to zkusit taky. I když pak to cvičení v mém podání vypadá o dost jinak, cítím se jak velký kluk. A hlavně, Petr je takový kliďas a pohodář a taky velký šibal, který nezkazí žádnou legraci. Ale když se cvičí, musí přísnost být... A pak jsou tu takoví, jako já, kteří sem chodí pro zlepšení své fyzické a psychické pohody. A řeknu Vám upřímně, každého, koho jsem tady potkal a poznal a viděl cvičit, si velmi vážím za to, že přišel, nesedí doma a nelamentuje, jak jej všechno bolí, když leží u televize. Vážím si všech za jejich píli a odvahu, že se čli poprat vlastně sami se sebou, tak, jak já. No a když tohle všechno dáte dohromady a přidáte takovou oázu pohody, jakou tady v Local gymu máme, tak Vás zaručeně musí bavit úplně všechno. I to, že to nkdy bolí. Ale tak nějak příjemně. To je taková ta přátelská bolest. A vó tom to je, jak by řekl legendární pan Pytkin. A vó tom je i život v Local gymu. A když cvičíš, pak se jen usmíváš na trenéra.
), nás vlastně donutí to zkusit taky. I když pak to cvičení v mém podání vypadá o dost jinak, cítím se jak velký kluk. A hlavně, Petr je takový kliďas a pohodář a taky velký šibal, který nezkazí žádnou legraci. Ale když se cvičí, musí přísnost být... A pak jsou tu takoví, jako já, kteří sem chodí pro zlepšení své fyzické a psychické pohody. A řeknu Vám upřímně, každého, koho jsem tady potkal a poznal a viděl cvičit, si velmi vážím za to, že přišel, nesedí doma a nelamentuje, jak jej všechno bolí, když leží u televize. Vážím si všech za jejich píli a odvahu, že se čli poprat vlastně sami se sebou, tak, jak já. No a když tohle všechno dáte dohromady a přidáte takovou oázu pohody, jakou tady v Local gymu máme, tak Vás zaručeně musí bavit úplně všechno. I to, že to nkdy bolí. Ale tak nějak příjemně. To je taková ta přátelská bolest. A vó tom to je, jak by řekl legendární pan Pytkin. A vó tom je i život v Local gymu. A když cvičíš, pak se jen usmíváš na trenéra.Takže a co dál? Jak já? No přeci jedu dál, tak aspoň dalších pětset tréninků a pak ještě další kopici. Snad Petrovi nikdy nedojdou nápady na nové tréninky. Moc děkuji Vám všem, Jarda.
Chci začít!
