Neděle - to je den, který na kempu Local gymu nemám rád! Hlavní důvod je ten, že to pěkné končí a musíme zase jet domů. Celý zbytek roku se těším na to naše společné blbnutí a pak to vždycky tak rychle uteče! Co naplat, nedá se nic dělat! Tak ještě nějak shrnout poslední den. Ranní rozcvička byla naplánovaná tentokrát na pláž, vedl jí náš guru Adam oděn jen ve svém slušivém županu. Pomáhal mu jeho věrný přítel divoký kačer Štefan. Nevím, jaké to bylo, ale moc se mi to líbilo.
Jo a protože zas po roce byl taky Den dětí, připravila si naše skvělá kamarádka a organizátorka dětských oslav Ivuška krásné soutěže pro věkové kategorie od batolat po dorostence. Mezi dětmi vynikal svou vytrvalostí a zápalem pro soutěž náš kapitánka Vašík. Možná, že taky pak něco i vyhrál. Dospěláci mezitím soupeřili mezi sebou pod vedením Martina, který jim ani v neděli nedal nic zadarmo. Jako poslední klání jsem jako všichni absolvoval duatlon - pekelný to závod s časem, nabitým samopalem a přílbou. Málem jsem u toho vyplivnul plíce. Jako pohlazení pak byla polední krmě z tvůrčí dílny slovutného mistra Barbuchy. Tento v poslední náš den krmil osobně ty nejlepší z nás svou servírovací naběračkou. Už jen pro to stojí za to žít!
Jo a protože zas po roce byl taky Den dětí, připravila si naše skvělá kamarádka a organizátorka dětských oslav Ivuška krásné soutěže pro věkové kategorie od batolat po dorostence. Mezi dětmi vynikal svou vytrvalostí a zápalem pro soutěž náš kapitánka Vašík. Možná, že taky pak něco i vyhrál. Dospěláci mezitím soupeřili mezi sebou pod vedením Martina, který jim ani v neděli nedal nic zadarmo. Jako poslední klání jsem jako všichni absolvoval duatlon - pekelný to závod s časem, nabitým samopalem a přílbou. Málem jsem u toho vyplivnul plíce. Jako pohlazení pak byla polední krmě z tvůrčí dílny slovutného mistra Barbuchy. Tento v poslední náš den krmil osobně ty nejlepší z nás svou servírovací naběračkou. Už jen pro to stojí za to žít! No a ještě bych měl napsat, že tady s námi bylo hodně nových, sympatických lidiček a taky několik opravdu známých celebrit. Určitě bych neměl zapomenout na skvělého kameramana ze slovutné školy Stevena Spielberka Pavla P. Určitě znáte ten film o těch velkých ještěrkách, no ten Jurský park. No, tak tam stál za kamerou a tady nám krásně zdokumentoval celý kemp a měl k tomu takovou malou létající mouchu a říkal jí Alík. Další slovutnou perzónou byl skladatel a hudebník Karel Svo...a. Někdo si sice myslí, že už není mezi námi, ale on tu s námi byl. Místo včelky Máni si ale zpíval pořád něco o kaprovi. Že by nový song? Jo a pokud mi nevěříte a chtěli byste ho vidět, přijďte na ranní trénink do Local gymu. Tam vždycky jako první stojí u dveří a dožaduje se vstupu. Veškerou svou nashromážděnou energii ale vydá na bušení do vchodových dveří a pak při tréninku jen posedává. Další jsou vlastně dvě. Duo Kamélie. Určitě znáte! Krásné to ženy s božským hlasem. Idoly všech mužů minulého století. I teď jsou úžasné. Když jsem se jich s ostychem zeptal, jak to dělají, že jsou stále tak čiperné, řekli mi, že každý den ráno používají zelenou ústní vodu a večer si dají šláftruňk. Takže zase nic nevím. A ještě tu byl jeden mladý hérec, levoboček to Alaina Delona. U nás si říkal David. No ale geny jsou znát, takže prvními projevy se mládeneček odhalil. No a pak jsme tu měli ještě jednu opravdu velkou hvězdu - Renatku, světově uznávanou celebritu ve všech pohybových aktivitách. A nakonec Petr, který to všechno připravil a ukázal nám, že se můžeme v každém věku radovat a užívat si, jak malé děti. Děkuji Vám všem, i těm, o kterých jsem nemluvil, Ale vy víte. Moc se na vás příští rok těším. Jarda
To Vám takhle rozlepím oči a je sobota.
A zas po roce to vypuklo. Opět trochu nervozity před odjezdem, to abychom nic nezapomněli, všechno pěkně naložili do auta a pak hurá - směr kemp Jezero u Nové Pece! Ještě předtím jsem si stihnul zacvičit se skvělou dopolední partou v Local gymu.
Ještě nedávno jsme oslavovali příchod nového roku, čekali na nával ledňáčků (který se ale nekonal, protože kdo jednou začne chodit cvičit mezi nás, už prostě nemůže přestat) a světe div se!! Náš šéftrenér Petr měl narozeniny!! 
To se jednou takhle ráno probudím celý zatuhlý (nebo zpevněný) a nejvíc ze všeho mám ramena jak z oceli. Jindy bych to asi bral, ale teď? Co dělat? Vyrazím šupky dupky na internet a čekám, jakou odpověď mi nabídne můj věrný strýček Google. Nechci totiž v brzkou ranní hodinu obtěžovat Petra a dokonce i náš guru Vašík by taky nebyl spokojený, kdybych jej vyrušil z ranního hloubání. A tak jsem hledal a nakonec našel. Dočetl jsem se, že velmi účinný cvik na uvolnění ramen je svatozář. Samozřejmě s kettlebellem.
Právě. To jsem si říkal také. Každý z nás se s ním seznámí hned, jak si potřese rukou před první lekcí s Petrem. Takový jednoduchý cvik, který zvládne úplně každý a vůbec nic při cvičení nebolí. No, tedy, ehm, pokud jich neděláte moc najednou. Jak jsem se tuhle takhle jednou dočetl, tak tenhle mrtvý brouk je tedy pěkně mazaný. Obecně patří prý mezi nejpodceňovanější cviky (tedy všude kolem, ale u nás ne) s vlastní tělesnou vahou.
A je to tady! Opravdu bych to nečekal. Hlavně, že to tak nějak rychle uteklo! Ale, jak se říká v dobré společnosti čas utíká opravdu rychle. Nikdy bych si nepomyslel, že s takovou radostí a taky celkem pravidelně budu chodit cvičit. Ale jak je vidět, ono to jde a docela dobře. Jen jsem musel v sobě překonat svou vrozenou lenost ( a to že já jí mám!) A pak vydržet! Mít pro to důvod, proč to vlastně všechno dělám. Po té cestě být i na sebe naštvaný, že to zrovna nejde tak, jak bych si přál. Prát se se svými fyzickými limity a všechno tak před sebou posouvat a nabírat sílu a lepší hybnost, ruku v ruce s psychickou pohodou se pak cítit líp.
Když jsem byl o něco menší a o trochu mladší, než jsem teď, byla na začátku jednoho dětského seriálu o superhrdinovi z říše hmyzu písnička, která začínala slovy "Nejlepší je Ferda..." A já tomu tak věřil! Od teď si to ale už nemyslím. Nejlepší pro mě je, když se sjedou skvělí a šikovní dospěláci a děti, k tomu se zamíchá spousta dobré nálady a nadšení, co nezkazí ani uplakané počasí a pak hlavně a to je opravdu moc důležité - super vedení a příprava od Petra a ty jeho úžasné nápady, které nikoho nenechají v klidu. A když se tohle všechno pěkně zamíchá a zatřese a prokvedlá, tak vznikne pořádná událost - kemp Local gymu 2024. A jako třešnička na dortu nesmí chybět pan Barbucha. (To by mi Renata dala, kdybych na něj zapomněl. Ale ještě počkat, musím to dokončit! Tady je den třetí - N E D Ě L E.
Tohle jsem vážně nečekal. Opravdová třešnička na pomyslném dortu kempu. Petr to prostě ví, jak nám co v pravou chvíli naservírovat, aby všechno pěkně gradovalo.
