Jeden ze základních cviků v Gymu, kterým si projde asi úplně každý, kdo vkročí do tělocvičny. Ani mě neminul a vůbec nelituju, i když ze začátku to byly nervy, protože to nešlo hned a protože noha špatně a protože rameno moc nahoře a protože tady špatný úhel a protože…
„Ukážu ti komplexní cvik, který ti rozvine sílu a stabilitu a vůbec zlepší koordinaci celého těla. Je to TGU,“ řekl mi při první hodině trenér. A předvedl mi v krásném provedení cvik se šestnáctikilovým kettlebellem, jak kdyby měl na prstu motýla. S vytřeštěnýma očima jsem se zmohla jen na obdivné pokývání hlavou a samozřejmě proběhla myšlenka, že to musím dát taky.
„Vezmi si šestku kettlebell,“ řekl Petr a mě napadlo, že to je dost potupný brát si šestikilovou kouli. Má mě asi za pěknou bábovku, takže mu ukážu, že patřím do úplně jiný kategorie. Hmmm, patřím. Cvik je tak složitý, s tolika specifickými prvky, že ho mám rozložený na čtyři fáze a místo šestky přecházím na obyčejnou obnošenou tenisku, co neváží skoro nic, ale pomůže udržet správnou pozici.
Cože? Tak to přece nenechám! Proto tady nejsem.
Soustředit se!
Trpělivost!
Jít si za svým cílem!
Je to asi půl roku, co jsem tu černobílou botu viděla naposledy. Víš, s čím jsem začala makat tenhle týden? Jo! Se šestnáctkou. A když se mě zeptáš, co to dělám? No, přece tégéúčko.
Chci začít!