26.5.2025To mi to ale trvalo! Někdy je třeba udělat v životě pořádnou změnu. V některých momentech nám ten kotrmelec přijde sám, lepší je, když to je ale trochu řízené od nás. Tenhle krok pak tu poklidně plynoucí říčku pěkně zakalí. No a já, ačkoli jsem dost pohodlný a řízený klid mi dostatečně vyhovuje, jsem na tu změnu přistoupil. Nešlo v mém případě jen změnit práci, ale přizpůsobit i celkový životní styl, včetně cvičení.
Dost těžko se mi opouštěla ta skvělá dopolední partička zapálených cvičenců, ale jinak to nešlo.
Přiznám se, těžko se na to zvyká a větší pohodlí by bylo zůstat tam, kde jsem byl dřív. Na druhou stranu jsem vděčný, že jsem to celé podstoupil a cítím, že mě to posunuje zase o kousek dál. Teď mohu vidět věci zase z jiného pohledu, vážit si jich o něco víc. Nevím, jak jste na tom vy ostatní, ale já mohu s jistotou říci, že dopolední cvičení před prací bylo pro mě o mnoho snažší. Teď chodit cvičit po práci je pro mě docela náročné.
Hlásek mojí vnitřní lenosti je o poznání silnější a nechat se zlákat k tomu, abych si šel raději odpočinout než ještě vydávat energii cvičením, je velké vábení. Pak ale ten pocit, že jsem to nakonec dal a překonal se, je o poznání lepší. Je to asi stejný, jako si říct, že nikdy nejsem dost starý na to, abych se pokusil něco pro své tělo udělat a jít si zacvičit. Je třeba se nebát a jít do toho. Přijít mezi tu skvělou partu lidí kolem Local Gymu. A je vlastně jedno, kdy přijít. Ráno, dopoledne, odpoledne, či večer - vždycky je tu fajn a dobrá nálada a pohoda na cvičení. A ten vnitřní hlásek, který nás tahá zpět do pohodní a mezi naše "oblíbené" bolesti, které si tak hýčkáme, ten se dá překonat. Stačí jen přestat jej poslouchat a zkusit, to. A opravdu to jde, v jakémkoli věku.
