Já jsem Iris.Tak to byl kemp. I když jsem to nějak čekal, že to bude asi v podobném duchu (Adam tam byl také 
), nakonec to bylo zase o pěkný kousek lepší. Petr to prostě tak nějak přirozeně umí posunout laťku zas o něco výš. Jestli tedy chcete vědět, jaké to bylo, tak si přečtěte pár skromných řádek o tom, jak jsem dění na kempu viděl já. A když si k tomu ještě kosek přidáte, protože já jsem na něco zcela jistě zapomněl, tak budete vědět, jaký jsme jeli bomby. Den první - P Á T E K.
), nakonec to bylo zase o pěkný kousek lepší. Petr to prostě tak nějak přirozeně umí posunout laťku zas o něco výš. Jestli tedy chcete vědět, jaké to bylo, tak si přečtěte pár skromných řádek o tom, jak jsem dění na kempu viděl já. A když si k tomu ještě kosek přidáte, protože já jsem na něco zcela jistě zapomněl, tak budete vědět, jaký jsme jeli bomby. Den první - P Á T E K.
V životě jsem dělal spoustu věcí. Hodně z nich byly opravdu pěkný kraviny... Ale jednou, jak to skoro ve všech pohádkách bývá, jeden líný Jarda, který bezcílně bloumal svým životem, konečně našel smysl.
A já si bláhově myslel, že mě už nic nemůže překvapit. A tak to přišlo! K R E V E T A. Jeden by řekl, taková malá potvora, co žije ve vodě. Krom jiného i moc dobře chutná. Co ta mě může nějak překvapit! Jo, když se nebudeme bavit o malém korýši, ale o cviku. Tak tohle je opravdová výzva. Kdo už o dřepování trochu něco ví, možná už se s ní setkal, možná jí i cvičil ....
Jo, to se opravdu hezky řekne, ale kdy si na to mám najít čas? Musím toho tolik zvládnout a nevím, jestli to všechno vůbec stihnu a pak ještě tohle. Taky to tak máte? Ale on ten odpočinek a regenerace po tréninku je opravdu velmi důležitý. Je to vlastně součást tréninku.
Tak a je to zase tady, další Nový rok. Nějak se mi zdá, že to moc utíká a za ten loňský jsem nestihl všechno, co jsem chtěl. Je dobře, že si do toho letošního nic nového nepřeju. Nějak nechci měnit to, co jsem doposud dělal. A proč? Odpověď je úplně jednoduchá. Na jednu stranu jsem tak trochu líný a na tu druhou si říkám, že všechno (teda většinu toho), co jsem dosud dělal, mi opravdu stačí pro to, abych byl spokojený. Jediná věc, co mě opravdu štve je to, že ještě neumím muscule up. Ale je to jen ve mě. Takže na sobě musím zapracovat. Někdy si říkám, jak se všichni kolem zlepšují a posouvají se dopředu a já stojím a nic...
Jak se nám tak pomaloučku blíží vánoce. asi bychom si taky měli něco přát. Jsou věci, které si můžeme koupit a taky ty, co se koupit opravdu nedají. A o to právě jde. Je ten správný čas napsat Ježíškovi, který by nám právě tyhle druhé věci měl zařídit.
Ani tenhle cvik nemusím představovat, jen dodám, že za mě je to jeden z nejtěžších cviků. Každý z nás ho kratší či delší dobu zdolává, piluje. Máme tu mezi námi (teď mluvím jen o těch, co znám, protože těch šikovných je hodně i při jiných lekcích) opravdové mistry. Takže když pominu Petra, který ostatně všechny nám známé cviky umí v topu, tak třeba z děvčat ho úžasně dává Iva - skromná to slečna ze Zlivi a Hanka z dua Hanka - Vašík. Z kluků teda již zmíněný cvičební guru Vašík a třeba i Pavel P., který se celý trénink usmívá a maká. Ostatní prominou, teda doufám, když jsem je nezmínil.
Již po několika prvních tréninkách jsem věděl, že tady v Local gymu celkový přístup a styl cvičení mi bude vyhovovat a vrchovatě splňovat všechny mé potřeby. A to byl teprve začátek. Vy, kdo tady cvičíte určitě víte, že ty pořádný pecky postupně přichází, jak nám je Petr hezky polehoučku přidává do tréninkových plánů. Jako asi většina z nás introvertů, i já jsem se zprvu styděl zeptat našeho trenéra na cokoliv. Jen jsem obdivoval, jak to má všechno zmáknutý. Tak nějak mi připadal Petr přísný a když jsem ještě k tomu viděl, s jakou lehkostí a precizností všechny cviky umí, tak jsem byl na sebe naštvaný. Říkal jsem si, že jsem tele a měl jsem přijít už o hodně dřív, abych mohl umět aspoň setinu toho, co on.
Muž je hlava rodiny a žena krk, který tu hlavu otočí vždycky tam, tam sama chce. Tak je to prý v životě zařízené, ale mě se na to neptejte, já to opravdu nevím. Asi jsem to někde jen četl nebo slyšel. Ale když už je řeč o tom krku, tak bych rád napsal asi něco i víc. Určitě si to náš krček zaslouží.
Tak nějak to vypadá. Dostanete od trenéra nový tréninkový plán a dalo by se říci, že máte vystaráno aspoň na osm týdnů. Nejdřív nové věci, ale pak to samý dokola, jako autíci. Ale omyl, takhle to tedy není! Jen to tak zpočátku vypadá. Jak je to pěkně v kolonkách připravené a jen čeká na nový cvičební den, kdy si zaznamenáme datum a pak hezky vedle váhy a počty opakování. Jak je to pěkné, jednou si to projít a podívat se, jak sílíme.
